Dle Bohuslava Sobotky peníze rostou na stromech

"Sousede, otrhal byste mi jeden strom?" "Vy jich máte hodně a já jsem teprve nedávno zasadil..." "No, že jste to Vy sousede, tak ano, ale až Vám vyrostou, tak mi zase Vy otrháte jeden Váš a přidáte kousek z dalšího, souhlasíte?"  

Když se občas dostanu k interpelacím na pana Sobotku, zůstávám v němém úžasu stát. Ten člověk toho tolik ví ! A naprosto o všem!

Jakákoliv otázka, z jakékoliv oblasti, je vždy zodpovězena. Neříkám, že ke spokojenosti toho co dotaz položil, ale zcela jistě brilantní rétorika předsedy naší vlády pana Sobotky vnáší zmatek do duší těch co jeho odpovědi poslouchají.

Tolik toho říci, a tak krásnými slovy.

Vše je perfektně zdůvodněno, nešlo to udělat jinak, nezařídit to on a jeho vláda, tak jsme jistě již všichni bezdomovci.

Vždy to ve mně zanechá jednoznačný pocit

"Ten člověk musí mít pravdu, mluví naprosto přesvědčivě, že já hlupák jsem někdy pochyboval o jeho krocích!"

Pak mi to začalo být divné. A pustil jsem si schválně dotazy a odpovědi znovu a ještě jednou a ještě. Snažil jsem se dotazy na konkrétní otázky analyzovat a stejně tak pochopit odpovědi a zdůvodnění plynoucí z řeči našeho premiéra.

U těch dotazů to šlo celkem rychle, ale odpovědi byly nad mé chápání. Ať jsem poslouchal rychle, nebo pomalu, analyzoval výroky zepředu či zezadu, hledal fakta, či alespoň jejich náznaky, kromě obecných frází prakticky nikdy nic nezaznělo.

Pomalu začínám chápat, proč při interpelacích je sál poslanecké sněmovny skoro prázdný. Získal jsem z toho pocit, že tam zůstávají jen ti, kteří své dotazy vznášejí a to ne proto, aby se něco dozvěděli o konkrétní problematice, ale jen z toho důvodu, že potřebují nějakou čárku za aktivitu v rámci opozice a ve svých poslaneckých klubech, nebo snad aby jejich voliči viděli, že se snažili, i když předem ví, že jediný výsledek jejich interpelace je ten, že na jejich dotaz bude obecně odpovězeno ve smyslu:

"Ano víme o tom, řešíme to, to Vaše strana udělala při svém vládnutí tuhle část špatně a my to teď napravujeme, ale je toho mnoho a všechno nejde zaráz."

O tom, že i tak skvělý rétorik někdy udělá drobnou chybičku jsem se ale přesvědčil dnes, kdy pan Sobotka na dotaz zda hodlá ČSSD zaplatit panu Altnerovi a zda to nedává špatný příklad občanům, pokud existuje pravomocný rozsudek soudu, odpověděl:

"Dluhy se samozřejmě mají platit, ale my jsme si od pana Altnera nic nepůjčili."

Uff, takže dluhy vznikají jen tím, že si něco půjčím?

Vím, že to tu již komentovalo několik kolegů blogerů, tak to nechci opakovat, případně rozebírat, dalšími příklady.

Jen mě k takovému výroku napadlo, že vlastně má ze svého pohledu pravdu.

Kromě perfektně pracujícího centra v mozku, díky kterému dokáže odpovědět na jakoukoliv otázku tak, že máte pocit vyčerpávající odpovědi, i když se nic nedozvíte, pan Sobotka vlastně nikdy nic nedělal. Ani manuálně, ani duševně.

Nemůžeme tedy po něm chtít, aby pochopil jednoduchou myšlenku, že se musí zaplatit i za zboží, či službu, kterou si objednám. Celkem to chápu, s různými benefity, které dostává, jsou pro něj zřejmě peníze jen nějaké číslo o které se mu každý měsíc zvyšuje zůstatek na účtu.

Nebo opravdu žije v bludu, že peníze rostou na stromech a teprve teď zjistil, že to není pravda?

přeji krásný den